Název

Čundr Český ráj 21.-23.6.2013

Popis

Čtvrtek. Jedenáct večer. S Rassíkem balíme krosnu. Zítra se chystáme na další čundr. Letos opět do Českého ráje, je tam tolik krás, že se to najednou stihnout nedá Psík chápe, že jeho doma určitě nenechám, a tak nadšeně asistuje, pobíhá kolem. Usínáme oba někdy kolem půl druhé. V pátek, 21. 6. 2013, se sice probouzíme v pět hodin nevyspalí (co si budem povídat, na mě je to znát mnohem víc, než na Rassínovi ), ale nadšení v očekávání pořádnýho výletu. V 6:13 už nedočkavě vyhlížíme v Choceradech příjezd vlaku na Čerčany, ale nic nepříjíždí. Šest dvacet. Šest třicet. To už jsem hodně nervózní. V půl a pět mám odjíždět z Čerčan na Prahu a už je mi jasný, že to nestíhám. Vlak pořád nikde. Už obvolávám, zjišťuju, a taky ujišťuju Míšu, spolučundračku, že určitě dorazím, jen nevím kdy. V pětapadesát přijíždí vlak z opačného směru. Na kolejích ležel po včerejší bouřce strom. Po chvíli přijíždí i ten náš. V Čerčanech čekáme další čtvrthodinu. Na tamní trati pro změnu spadla trolej. Do Prahy přijíždíme kolem půl deváté, mezitím Míša zjišťuje další spoj na Turnov. Na hlaváku nás s Rassíkem odchytává Romča a po chvíli doráží i Míša s Davidem a s čivavkou Nikitou, dalším spím doprovodem Konečně sedíme ve vlaku a počáteční lehký nervíčky padaji Turnov - přestup. Ve Ktové vystupujeme někdy před poledny, a vydáváme se na Trosky, snad nejznámější symbol Českého ráje. Dobrej kopeček V chatě pod zříceninou je hodně šikovná hospůdka, dáváme jedno pivenko, u hodného pána hospodského necháváme krosny a zbylých sto metrů na hrad šlapeme bez zátěže. Nádhera, ten výhled stojí za to a nepotřebuje komentář. Z trosek pokračujeme dolů kolem rybníku Věžák a Vidlák, dáváme další občerstvující osvěžení. Za Vidlákem trochu bloudíme, zbytečně v největším horku musíme po asfaltu, ale na Hrubou Skálu docházíme bez větších problémů. Další zasloužená odměna Tekutá, i co se týče výhledu Nákup cetek, turistických známek a vizitek. Projdeme skály dál po Zlaté stezce Českého ráje, vyhlídky Na Kapelu a U Lvíčka nám nabízejí úžasné výhledy. Na hrad Valdštejn ale bohužel přicházíme pozdě, už je zavřeno. Alespoň si ho prohlídneme a vyfotíme zvenčí a pokračujeme po žluté Hruboskalskem zpět, kolem pramenů až do Sedmihorek, kde nás čeká náš první bivak. Sice v kempu, ale pod širákem. Kemp je perfektní, hospůdka dobrá, jídlo mňam a pivo-jééééé jen nám zavřeli trochu brzy, ale aspoň jsme se líp vyspali. Kolem čtvrté hodiny v noci nás budí přeháňka, tak se pro jistotu stěhujeme na terásku u kiosku pod střechu. V sedm budíček, snídaně a v osm odcházíme na vlak do Turnova. Tam procházíme městem, turnovské kostely jsou krásný... opět nákup vizitek, známek, pohledů a dalších NEZBYTNÝCH věciček a na náměstí si s Romčou dopřáváme zmrzču. Městským parkem pak míříme na Zdenčinu vyhlídku, kus cesty bohužel opět po silnici. Ve vesničce těsně pod Betlémskýma a Klokočskýma skálama si dáváme svačinku hezky ve stínu, vedro je teda pořádný... ale výhled ze Zdenčiny skály stojí za všechny ty litry potu je vidět Ještěd, Hrubý Rohozec... Pokračujeme dál na zříceninu hradu Rotštejn, který nám ukáže opět z jiného, ale nikdy neopakovatelného úhlu pohledu hrad Trosky. A skály, všude samé skály... po žlutý stezce míříme přes Loktuši na Kozákov, kde nás, nic netušící, čeká ta "třešinka na dortu", tvrdě vykoupená dvoukilometrovým stoupákem. Převýšení 404 metrů. Kilometr po slunci a další kilometr v lese. Půl kilometru před vrcholem , který má přesně 744m.n.m., díky čemuž je nejvyšším vrcholem českého ráje, narážíme na Radostnou studánku. Všem nám je jasný, jak moc trefnej název to je. Rozhodně každýmu, kdo touhle cestou na Kozákov šel, takhle studánka musela připadat opravdu radostná, přímo dar z nebes Protože poslední kilometr už je jen 45 stupňový stoupání, člověk tu leze skoro po čtyřech, zvlášť s desetikilovou krosnou na zádech. Ale potom, co se vám otevře ten výhled, všechno tohle utrpení a dřinu házíte za hlavu, a nahrazuje to pocit blaženosti z toho, že člověk překonal sám sebe. Ten nejkrásnější výhled, který se vám otevírá skoro na celý Český ráj, je tou největší odměnou. Všichni jme sice vyřízení (jen Rassík má pořád ty samé jiskřičky v očích , ale nikdo z nás si nenechá ujít ten výhled z rozhledny, který nás čeká po vyšlápnutí 124 schodů. Výhled je prostě nepopsatelný, tudíž tady citace: "Z ochozu budete mít výhled na Český ráj, Pojizeří, České středohoří, Lužické, Orlické a Jizerské hory, Ještěd, Krkonoše a Broumovskou vrchovinu. Za pěkného počasí můžete vidět až čtvrtinu Čech a dalekohledem lze na obzoru zahlédnout i nejvyšší budovy Prahy." ovšem díky tomu, že před Loktuší mi Rassínek začíná trochu pokulhávat, ukončujeme dnešní čundrování tady. Je tu super kiosek, kde prodává moc hodný pán dobrý pivečko, a hlavně se těšíme na západ a východ slunce ,který si odtud vyfotíme. Strávili jsme tu super večer, západ slunce se nedá slovy vyjádřit, proto je lepší kouknout na fotky. Východ slunce už bohužel takový nebyl, protože sluníčko se až do sedmi hodin schovávalo za mraky. Potom ale vykouklo a ujistilo nás, že přijde další pařáček. Asi v deset hodin vyrážíme po výborný snídani v trávě s úžasným výhledem, který bych si nechala líbit den co den a nikdy by se mi neomrzel, tedy dál, tentokrát po červené stezce. Těšíme se na další výhled z Hamštejna, ale bohužel bloudíme, motáme se přes louky a nakonec se najdeme až v Prackově. Zpátky na Hamštejnský hřeben už nelezeme a míříme do Koberov a Besedici. Tady už mi psíček kulhá hodně, navíc zjišťuju, že jsem si trubka zapomněla psí botičky doma. Hmmm, taky dobrý. Snažim se s ním jít co nejvíc po měkkým, a když v Besedici konečně narážíme na otevřenou příjemnou hospůdku, kotvíme tady na delší odpočinek, pozdní oběd a pití. Rassík okamžitě zalehává. Po dobrém obídku a odpočinku vycházíme přes Suché skály, Kalich a skalní bludiště. Marně hledáme na mapě vyznačené tři vyhlídky (Hořákovu vyhlídku, Husákovu, a vyhlídku Kde domov můj). Pak se dozvídáme, že prostor ve skalách je nedávno přeznačovaný, ale já mám mapu z roku 2010 :/ Dost dobře nechápu, proč prodávají neaktualizované mapy, ale dobře...nebudem si tím kazit těch posledních pár chvil čundru, které nám zbývají a pokračujeme na Malou skálu. Odtud je překrásný výhled na Pantheon a hrad Frýdštejn, kam se vydáme někdy příště My už si pak jen dáváme na Boučkově statku, kterým je nádherná soustava roubenek a otevřeného dvora, poslední českorájové pivečko, a pak už jen kupujeme lístky na vlak. Míříme domů a ve vlaku si každý zpracováváme ty úžasný zážitky z těch krásných míst, chvílemi více než náročných pětačtyřiceti kilometrů a hlavně neopakovatelných krás přírody...

Kategorie a štítky

Nastavení