Jednooký vlk 2012

Název

Jednooký vlk 2012

Popis

Ve čtvrtek 14. 6. jsme s Rassím, Jančou a její Charis vyrazili na náš první dogtrekking, Jednookého vlka-long se startem v kempu Na Kopci, nedaleko obce Vír u Bystřice nad Pernštejnem.
Původně avizovaná délka trasy se po trasování protáhla o další čtyři kilometry, tudíž celkem 93 km. Ze čtvrtka na pátek-den startu-jsme toho moc nenaspaly, hodně se povídalo, popíjelo :) takže zabrat se nám povedlo kolem druhý hodiny v noci.
V pátek jsme vstávaly v šest, daly si spršku, něco málo pojedly, sbalily karimatky a spacáky a přesně v 7:27 jsme startovaly. Na úvod nás čekaly dva příšerný krpály, ale pesani, vybuzení tou atmosférou a přítomností ostatních psů, v sobě vyburcovali závodnický pudy a hodně nám do kopců pomáhali táhnutím. Minuli jsme hrady Pyšolec a Zubštejn, sešli jsme dolů do Víru. Po nakoupení turistických známek jsme pokračovali-další kopec, nekonečně dlouhej. Potom následovala trocha bloudění, ale díky několika spoludogtrekařům, které jsme cestou potkali na louce, jsme se po asi půl hodině vydali správným směrem. Na turistických rozcestnících se už začala objevovat Olešnice, kde jsme si na dvacáteém druhém kilometru chtěli trošku odpočinout a hlavně si dát obídek.
V místní hospůdce jsme s chutí shodily patnáctikilové krosny a vychutnávaly si hodinku klidu. Za Olešnicí nás čekala asfalto-štěrková cesta do Ústupu, pak lesem dolů do Křetína, kde jsme se potkaly s hnusnou krizí. Únava, zoufalství, chvíli vztek, bláznů smích... :D psíci taky zalehli a tak jsme asi půl hodiny odpočívali. Blížila se ale první kontrola ve Vranové, kde jsme opět narazili na kolegy trekaře a společně jsme si v tamní hospůdce dali pivečko. Absolvovali jsme první kontroluprošli Ořechovem, vylezli kopec z Jasinova a za ním to na hodinu zabalili. Stmívalo se, tak jsme nakrmily pejsky, zalehly do spacáků a usnuly. V půl jedenáctý jsme se ale donutily vyrazit dál. S čelovkama na hlavách jsme prošli Nýrovem.V lese před Rudkou Rassí začal na dvou msítech vrčet, a po pár metrech se vyloupnul vždycky nějaký ožrala...ještě že jsme ty psy měly. Prošli jsme nočním Kunštátem a za městem jsme při pohledu na každou chvíli odpočívající Charí usoudily, že už vážně hodíme bivak. Na louce pod lesem jsme se začly "ubytovávat", když jsme zaslechly příšerný zvuky. Nejspíš to byli jeleni, nebo srnci, který nás fakt děsně vystrašily. rozložený plachty, karimatky a spacáky nás to ale nedonutilo přemísťovat, na to už jsme neměly síly...za chvíli jsme všichni spali. V noci nás Rass vzbudil vrčením, ve tmě se v dálce někdo ometal. Po půl sedmý ráno jsme se probudily a v půl osmý už opět pokračovaly dál. Jako bonbónek nás po ránu čekal škrpál do Touboře a po chvíli svažující se cestě další do Kunic. Tady se šlo celkem nepříjemně po dlouhý asfaltce. V Bedrřichově nám jedna milá paní natočila do lahví vodu a donesla i v misce pejsanům. Odsud další ošklivá asfalto-štěrkovka, ale Rass i Charis šlapali s nadšeným výrazem dál. V Kozárově jsme si dali hodinovou pauzu, vylezly na rozhlednu Babylon, konečně si dopřály trochu základní hygieny, pivko a vynikající gulášovku. Z Kozárova se šlo nejprve po štěrkovce a poté příjemně z lehkého kopečně lesem podél potoka. Tři kilometry před Lomnicí, kde jsme měly druhou kontrolu, nás ale čekal nekonečnej úsek silnice. Šli jsme ho v největším vedru kolem druhé hodiny. Rassí táhl jak lokomotiva, musela jsem ho brzdit, aby si nesedřel packy. Sama jsem na tom nebyla nejlíp, chodidla mě z rozpálenýho asfaltu hrozně bolely, Janče se chtělo spát, záda v háji... naštěstí jsme brzy narazily na kontrolu a hned potom na příjemnou hospůdku se zahrádkou ve stínu. Takže oběd, dvě pivka a - já vim, blbá kombinace- ibalgin na bolesti :) chvíli po nás sem dorazila další paní trekařka s dvěma psy. Když jsme zaplatily a byly na odchodu, přinesl nám pan hospodský panáka slivovice na cestu!!! Původně jsem ho chtěla odmítnou, s ohledem na to, co už jsem měla v sobě chvíli před tím, ale nedalo se. Kupodivu mi právě ta kombinace všeho nejspíš otupila veškerou bolest a šlo se mi najednou příjemně i do toho prudkýho stoupáku, který nás dovedl do Veselí. Cestou jsme si zpívaly, takže to dobře utíkalo. Jenže díky nepozornosti se nám povedlo zabloudit a tak jsme se najednou míst ov Podolí objevily v asi tři kilometry vzdáleném Ochozu u Tišnova! Vracet se nám nechtělo, bylo by to dlouho do kopce, tak jsme se rozhodly do Doubravníku dojít po šestikilometrovém úseku silnice-PEKLO. Z Doubravníku už jsme to měly pouhé čtyři kilometry do Sejřku, kde na nás čekala třetí kontrola. Jenže dvě třetiny té cesty byly opět kopec za kopcem. Právě tam nás zastihla tma, ale už nebylo kde zabloudit ,takže jsme se nezdržovaly vyndaváním čelovek. Tady v tom lese jsme opět narazily na trekařku z hospody. Na "K3" na sedmdesátém kilometru jsme dorazili všichni společně, a tady se rozhodly aspoň na půl hodiny orazit a trošku nakrmit sebe i psy. Večeře za svitu čelovek-á, ta romantika :D :D
Po jídle jsme se zvedli, že budeme pokračovat, ale najednou koukám, Rassí nedošlapuje na pravou přední! Sedla jsem si k němu na zem, prohmatávám packu, hejbu s ní, hledám důvod...nic. Nezafňuká, nereaguje, žádná řezná rána, nebo cokoliv vraženýho. Ale kulhá pořád. Dostává botičku. Rychle mizíme z ilometrovýho úseku po silnici a klesáme lesem do Nedvědic. Rassí kulhá už jen neznatelně, takže se raduju. Doufáme, že v Nedvědicích bude otevřená hospoda, před půlnocí v sobotu večer by to mohlo klapnout...a skutečně!! První je zavřená, druhá, byť celkem hlučná, ale se zahrádkou, ještě funguje!!! S radostí se hrneme dovnitř, shazujeme krosny, jejichž váhu jsme už ale dávno přestaly vnímat a objednáváme pivo :) kolegyně trekařka rozbaluje spacák, my se zouváme, pečujeme o psy a nohy a s chutí pijeme. Nohy už zase začínají bolet, takže pro jistotu si obě jako zákusek dáváme každá po jednom růžovém kamarádu :). Druhé pivo. Budou dvě v noci, chystají se zavírat. Po zkušenosti s panákem slivovice si ve víře pohodlný chůze jednoho ještě objednáváme :)
Vyjdeme před hospodu, ale ha-chyba. Až sem došel Rassí opět celkem v pohodě. Jenže jak mu za ty dvě hodiny odpočinku ta noha zatuhla, opět pajdá. Na pravou hodně, na levou začíná taky. Obouvám mu i druhou botu a všichni se těšíme na měkkou lesní cestu, která nás čeká. Na konci Nedvědic tochu bloudíme, ale rychle se nacházíme. Jde se mi fakt dobře, je chládek, na noze jediný puchýř, záda necítím...
Jdeme úzkou stezičkou podél Svratky, Rassík pajdá a mě začíná bejt jasný, že můj první long určitě nedokončíme. Rassí se snaží, ale pohled na něj mě fakt přivádí k zoufalství. ještě dojdeme dalších pár kilometrů do Kasan, kde si u rybníka Rassínek lehá a odmítá vstát. Na jeho oblíbené "Pudeme pa??!", které ho za jiných okolností přivádí do euforie, reaguje posunutím se, které spíš než chůzi připomíná plazení, o pouhé dva kroky dál. Jeho výraz mluví za vše. On by šel, ale jeho nohy už nemohou. Konečná. Náš pan Jednooký končí na sedmdesátém sedmém kilometru. Tak jsem rozbalila spacák a karimatku a na lavičce u rybníka to pouhých šestnáct kilometrů před cílem zapíchla. Je půl čtvrté ráno. Pro mě a pro Rassínka dogtrekking končí.
Janča se Chariskou ale pokračují. My čekáme na šestou hodinu ranní,k dy budeme moci zavolat Petrovi Žižkovi-organizátorovi, že budeme potřebovat odvoz. Během následujících hodin se navzájem s Jančou kontrolujeme přes telefon. Po sedmé hodině přijíždí Petr a nakládá nás do auta. V kempu jsme kolem půl osmé. V půl desáté dorazí úspěšně Jana s Charí, vyřízený, uťapaný, ale dojatí a šťastní, že to opravdu zvládli. Potom - SPRCHA!!! :) v jedenáct následuje vyhlášení, chvíli ještě posedíme a popovídáme s ostatními. Pak už jen sbalíme věci, autem se ještě zajedeme podívat na vodní nádrž Vír, do Bystřice pro turistické známky a jídlo. Nenecháme si ujít ani rozhlednu Karasín (ještě že se tam dá dojet autem až k ní :D) a vyrážíme směr domov!!!! :) a slovo na závěr? zkrátka PARÁDA! :) sice jsme všichni servaný jak koně, ale už plánujeme, který trek bude další :) to si myslím mluví za vše :) prostě už nás lapili do svých dogtrekařských sítí! :D

Období

Statistiky

  • 270 fotek
  • 0 se líbí

Fototechnika

Olympus SP600UZ

Nastavení

Nahlásit album
Reklama
Reklama

Pokračujte v prohlížení

Jestli se vám album líbí…

Přihlásit se na Rajče Prohlédnout znovu
Spustit prezentaci Zastavit
TIPZměny uložíte také pokračováním na další fotku či video a zrušíte je klávesou ESC.
Přidejte do popisu štítky (např. #svatba #cestování) a fotku či video tak objeví více lidí.
Jednooký vlk 2012
Komentáře Přidat